Kondice státního rozpočtu chřadne. Deficit dosáhl 230,9 mld. Kč

Saldo státního rozpočtu (mld. Kč)

Zdroj: Raiffeisenbank, Macrobond

Kumulované výdaje státního rozpočtu v daném období

Zdroj: Raiffeisenbank, Macrobond

Kumulované kapitálové výdaje

Zdroj: Raiffeisenbank, Macrobond

Státní rozpočet na příjmové straně chřadne a na výdajové straně nabývá na síle. V tomto roce Ministerstvo financí předpokládá, že deficit státního rozpočtu dosáhne 310 mld. Kč, příští rok by se měl podle plánu vyšplhat na 386 mld. Kč.

Příjmy do státního rozpočtu se zvýšily o 2,8 %. Příjmovou stranu státního rozpočtu ovlivňují změny v rozpočtovém určení daní, které snížily příjmy z DPH a daní z příjmů právnických i fyzických osob plynoucí do rozpočtu (+2,2 mld. Kč). Růst mezd se projevuje pozitivně, rostl výběr pojistného (+6,5 %; +43,2 mld. Kč) a inkaso daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti (+7,0 %; +8,1 mld. Kč). Výběr pojistného však negativně ovlivňuje snížení minimálního vyměřovacího základu pro výpočet sociálního pojištění OSVČ o 5 p.b. na 35 %. Právní úprava nabyla účinnosti v červenci, ale platí retrospektivně již od ledna tohoto roku. Dopad této úlevy se do hospodaření státního rozpočtu promítne plně promítne v následujících měsících. Pouze mírně se zvýšilo inkaso daně z příjmů právnických osob (+1,5 %; +2,7 mld. Kč). Rostl výnos spotřebních a energetických daní (+ 1,1 %, +1,6 mld. Kč), avšak potenciál růstu brzdí staronový vládní návrh. Vláda reaguje na výkyvy a růst cen ropy a od 1. října do 30. listopadu dočasně snižuje spotřební daň z motorové nafty na minimum, které dovoluje legislativa EU (8,011 Kč/litr). Včetně DPH představuje úspora na litr 2,35 Kč. Stejné opatření platilo od 8. dubna do 19. července. Avšak tento krok stojí státní rozpočet měsíčně přibližně 1 mld. Kč.

Celkové výdaje rostly o 5,0 % a běžné výdaje o 4,0 %. Růst výdajů nejvíce podpořily výplaty důchodů (+3,0 %, +18,0 mld. Kč), zejména v důsledku zákonné valorizace. Výplaty důchodů jsou jednou z největších dlouhodobých zátěží veřejných financí. Zajištění udržitelnosti důchodového systému zůstává hlavní výzvou fiskální politiky. Z ostatních sociálních dávek výrazněji vzrostly především podpory v nezaměstnanosti (+49,5 %; +6,2 mld. Kč). Od ledna příštího roku by se jejich výše měla snížit v prvních dvou měsících z 80 % na 65 %.

Zvýšily se výdaje na platy ve veřejném sektoru (+8,9 %; +11,7 mld. Kč), přičemž samotná výše platů nadále za soukromou sférou zaostává. Adekvátní finanční ohodnocení je pro zaměstnance, ať už ve vysoce kvalifikovaných a specializovaných profesí, nebo v podpůrných profesích, nezbytné. Stát kvůli špatným platovým podmínkám přichází nejen o zkušené odborníky, ale také o mladší zaměstnance, kteří by se postupně mohli vypracovat na expertní pozice. Stejně tak jsou potřeba podpůrné profese. Nicméně samotné plošné navyšování platů problém efektivity státní správy nevyřeší. V řadě institucí totiž stále chybí dostatečná vazba mezi výší odměňování a skutečným pracovním výkonem. Bez hlubších strukturálních změn, digitalizace agend, omezení administrativní zátěže a průběžného vzdělávání zaměstnanců nelze očekávat výraznější zvýšení výkonnosti státního aparátu. Vyšší objem mzdových prostředků sám o sobě nezaručuje produktivnější fungování veřejné správy. V konečném důsledku se fungování státu může prodražit na pozadí nejasné produktivity práce.

Jedním z nejvýznamnějších dlouhodobých rizik pro české veřejné finance zůstává demografický vývoj. Stárnutí populace bude postupně zvyšovat nároky na důchodový systém, zdravotnictví i dlouhodobou zdravotní péči. Tím se bude vytvářet větší tlak na výdajovou stranu rozpočtu. Nůžky fiskální nerovnováhy budou rozevírat dříve přijaté legislativní změny na příjmové straně, například zrušení superhrubé mzdy bez adekvátního navýšení daně z příjmu fyzických osob. Další zátěž představují rostoucí náklady na obsluhu státního dluhu. Kombinace vyššího zadlužení a zvýšených tržních výnosů státních dluhopisů se promítá do stále dražšího financování dluhu. Úrokové výdaje letos překročí 112 mld. Kč, v příštím roce by se měly pohybovat kolem 130 mld. Kč. Ruku v ruce s pokračujícím zhoršováním hospodaření státu a neochotě přikročit k fiskální konsolidaci mohou mít v budoucnu dopad také na hodnocení úvěrové spolehlivosti České republiky. Nemůžeme vyloučit, že ratingové agentury nejprve přistoupí ke zhoršení výhledu ratingu a v delším časovém horizontu případně i ke snížení samotného ratingového hodnocení. To by mohlo zdražit náklady na zadlužení, a financování státu, a negativně se promítnout do podmínek financování v celé ekonomice.