Polsko chce růst. Česko přežít

Co musí (znovu) zaznít

Polsko není jen větší Česko. Má 3,5× více obyvatel a téměř 4× větší rozlohu. A tudíž mnohem větší domácí trh. Drobné soukromé podnikání navíc v zemědělství a řemeslech přežívalo i za socialismu.

Česko je stále bohatší: v ekonomické úrovni jsme zhruba 14. v EU27, Polsko 19. A Češi 2x více spoří – míra úspor domácností kolem 20 %, v Polsku necelých 10 %.

Polsko naopak šlape na fiskální plyn. Deficit přes 7 % HDP, veřejný dluh už kolem 60 % HDP a míří k 70 %. Česko: deficit (zatím) pod 3 %, dluh (zatím) kolem 45 % HDP.

 

"Překvapení? Dluh na hlavu je přitom téměř stejný: zhruba 16 tis. USD v Česku i Polsku."

 

A jsme mnohem více zapojeni do globálních výrobních řetězců: přibližně 42 % vs. 34 % v Polsku, průměr OECD kolem 30 %. Výhoda v dobrých časech. Achillova pata, když škobrtne Německo.

Co nezaznělo. A mělo.

1️⃣ Polsko má větší stát. Veřejné výdaje dosahují zhruba 50 % HDP, příjmy 44 %. V Česku přibližně 43 % vs. 41 %. Polsko patří zároveň mezi země EU s nejrychleji rostoucím dluhem.

Polsko exceluje ve výši obranných výdajů, ale objem veřejných investic v relaci k velikosti ekonomiky se oproti Česku dlouhodobě nijak zvlásť neliší! (v obou případech 5,2 % HDP 2025).

 

PARADOX: míra investic českých firem je vysoko nad průměrem EU: 28 %. Polské firmy s 18 % jsou naopak pod průměrem EU (23 %). Něco s českými investicemi není evidentně v pořádku...

2️⃣ Polsko má násobně silnější kapitálový trh. Varšavská burza je proti Praze jiná váhová kategorie - její kapitalizace je 11krát vyšší! Pro polské firmy to znamená více domácího kapitálu na růst. Tady máme co dohánět.

3️⃣ Polsko platí za růst i vyšší cenu kapitálu. Český stát se financuje nejlevněji v regionu vyjma Slovenska. Polský desetiletý dluhopis nese kolem 6,1 %, maďarský kolem 5,6 %, český (zatím) méně (5,1 % pa).

4️⃣ Poláci nás předběhli v hrubých mzdách. Ale… Od roku 2022 je sice hrubá roční mzda v Polsku vyšší, náskok dosahuje zhruba 5,5 tis. USD, ALE čistá měsíční mzda ale vychází stále lépe v Česku: přibližně 1 607 € vs. 1 462 €.

A Polsko je levnější: cenová hladina kolem 73 % průměru EU, Česko kolem 89 %. Polská kupní síla tedy roste především doma. Pomalejší reálné posilování zlotého než koruny znamená, že za hranicemi už je polský mzdový zázrak méně oslnivý.

5️⃣ Největší český problém? Produktivita. V Polsku dlouhodobě roste. V Česku v posledních letech stagnuje. Přitom máme vyšší zaměstnanost a nepracujeme výrazně méně. Poláci tedy nerostou jen proto, že by „víc makali“.

6️⃣ A dálnice?

 

Pozor na optický klam. Ano, platí, že Polsko staví fenomenálním tempem. Hustotu dálniční i železniční sítě má ale stále 3x vyšší Česko (1,9 km českých dálnic na 100 km čtverečných vs. 0,6 polských dálnic) . Náš problém není, že nemáme náskok. Náš problém je, jak rychle o něj přicházíme.

 

Polský tygr vs. český sysel?

Polsko má větší trh, rychlejší růst produktivity, vyšší podnikatelský a rizikový apetit a silnější kapitálový trh.

Česko má vyšší ekonomickou úroveň, zaměstnanost, výrazně zdravější veřejné finance a (zatím) levnější financování.

Polsko se ptá: Co musíme udělat, abychom byli za deset let bohatší? Česko až příliš často: Proč měnit něco, co taknějak funguje?

Ideální recept? Vzít si z Polska ambici. Z Česka fiskální disciplínu. A konečně přidat produktivitu.

 

Z rubriky "doporučuji"

Daniel Prokop – Spravedlivý růst. „Spravedlivý“ je hodnotová, a tedy do značné míry subjektivní kategorie. Daniel Prokop ale ukazuje, že spravedlnost lze hledat i v měřitelných a změřených mezerách – ve vzdělávání, daních, regionech nebo šancích na trhu práce.

A právě v tom je síla knihy. Nezůstává u pocitu, že „něco není fér“. Měří, porovnává, hledá příčiny a nabízí řešení. Nemusíte se všemi závěry souhlasit. Já také ne. Ale je to přesně ten typ knihy, který místo další kulturní války nabízí data pro věcný spor o reformách.

A ten Česko potřebuje možná ještě víc než další diagnózu.